Martina žije v Španielsku, konkrétne v Barcelone, už sedem rokov a preto nám vie už čo to porozprávať. O jej začiatkoch, aktuálnej situácii v Španielsku a ďalšom. 

Už odmalička jsem měla jasno, že chci cestovat. Když mi bylo 22 let, konečně nastala příležitost díky Erasmu a to konkrétne do Oulu (Fínsko). Ti, co jsme na Erasmu byli, víme, že 30% minimálne ze studentú jsou Španělé. A tak jsem poznala, v současnosti už mého bývalého přítele, Katalánce z Barcelony. Po Erasmu jsem méla v plánu vycestovat do Anglie nebo Írska, ale díky němu jsem změnila směr do Barcelony. Já jsem úpřimně řečeno milovník zimy a tak mě nikdy ani ve snu nenapadlo, že skončím u moře s 30-ti stupni, ale ono se vždycky říká ,,nikdy neříkej nikdy”. A tak jsem se v roce 2006 ocitla v letadle s jedním kufrem a s jedním velkým otazníkem, co se vlastne bude dít.

Očakávania

Když se na to teď zpětne dívám, tak jsem žádné velké očekávání neměla. Co jsem ale opravdu měla, byl strach. S mými pečlivě našetřenými 600,- eurami jsem si myslela, že to nejak překlepu prvních 6 měsícú. No, už tady byla naprostá chyba začátečníka. Hned za 4 týdny se po penězích zaprášilo. Ale to předbíhám! Pojďme hezky od začátku.

Já jsem do Barcelony dojela zrovna ve chvíli, kdy se podepsala smlouva mezi Českou republikou a Španělskem ohledně zrušení povolení pracovního pobytu. To mi opravdu ten začátek hodně usnadnilo, i když je třeba říct, že katalánšti úředníci nebyli o této smlouvě obeznámeni, a tak jsem první dva týdny strávila každý den 8 hodin pobíhaním tam a zpět mezi policii a ostatními úřady. Tím je Katalánsko velmi známé, úředníku je tu spousta, jak ze španělské strany, tak i z katalánské. Podle toho, co poslouchám, v současnosti už je to jednoduché, kdyby někdo z vás potřeboval tzv. NIE (Número de Identificación de Extranjeros), tak budete potřebovat pouze jeden den na zařízení jako členové Evropské Unie. 7 let zpátky to tak ještě nebylo.

Dalším hackem však bylo to, že se opravdu anglicky nedomluvíte. Tak jsem začala s mým bakalářským titulem pracovat v McDonalds. Jediné, co bylo možné, bylo uklízení ulice, tam jsem opravdu španělštinu ani katalánštinu nepotřebovala. Vydržela jsem 3 nezapomenutelné týdny. Je to opravdu něco jiného, když si na takové brigádě, když je ti 17, máš spoustu snú a víš, že je to přechodné období, ale já byla v situaci, kdy jsem nevěděla, co se stane a vyhlídka na to zústat pracovat v McDonalds se mi moc nezamlouvala a tak jsem hledala v amerických firmách. V té době to bylo ještě jednoduché, když umíš dobře anglicky a další jazyk a během 5-ti prvních měsícú jsem našla 2 dobré práce.

Jenže to pořád nebylo to pravé ořechové, já jsem sociální pedagog a k tomu ještě hodně tvrdohlavec, tak jsem pořádně zakousla do samostudia španělštiny a katalánštiny a po 5-ti měsících jsem se dostala do výberového řízení jedné neziskovky a nakoniec (ještě ani teď nevím, jak je to možné), jsem to výberové řízení vyhrála. V současnosti pracuji ve stejné neziskové organizaci a mám na starost sociální programy na podporu zaměstnávání lidí s duševným onemocnením.

Platy a práca

To je teď tady výborná otázka! Před krizi se tu žilo moc fajn, ale v současnosti jsou platové podmínky hodně dolú. S 25% nezaměstnanosti se to opravdu dalo čekať, takže se palty pohybují mezi 900 – 1200 €. Ono si Čech a Slovák řekne, že je to dobrý, ale když je potŕeba platit nájem, který stojí mezi 500 až 900€, tak ti toho moc nezústane. Ale z druhé strany si myslím, že zde krize měla i ten pozitívni efekt, že si lidé víc váží toho, co mají a víc přemýšlí, jak ty pěníze utratit.

Krajina a ľudia

Já jsem od začátku měla jasno v tom, že se chci vyhýbat československé komunitě, protože bych se tak nikdy pořádně nenaučila katalánsky. Ona je katalánština krásny jazyk a lidé jsou tu strašně fajn. Vždycky se říká, že Španělé jsou velmi otevření, ale takový Katalánec je ze začátku víc uzavřený, ale o to víc je to pak člověk úpřimný a snaží se vám pomoct – hlavně, když na něho mluvíte katalánsky.

Co se týče těch kulturních šokú, tak si pamatuji první oběd s rodinou mého současného přítele – byl to velký kulturní šok, protože jsme byli v místnosti 5×5 metrú čtverečních a bylo nás dohromady 18. Mezi sebou se všichni překřikovali a zvenku to vypadalo, že se hádají, ale pravdou byl opak. Naprosto normální spokojená rodinka a jak oni mi říkali, tak si v poklidu dávali kafé. V Čechách nebo na Slovensku bychom asi ohluchli, ale tady je to klasika – kdo víc řve, ten se líp slyší.

Co se týče kvality života, tak ti, co máte rádi teplo, tak vřele doporučujú – v Srpnu (Auguste) se tady teda upotíte, ale zbytok roku je tu velmi příznivé počasí. Mě tu teda osobně velmi chybí stromy a příroda, ale naštěstí vždy múžete vypadnout na pláž nebo do lesa, i když teda s porovnáním s našimi lesy… Nemáme se opravdu za co stydět.

Odkaz ostatným

Já bych jim teď asi poradila, ať s Katalánskem počkají. Nestabilní politická situace, naučit se 2 jazyky, ale hlavně 25% nezaměstnanost je silné sousto. Je potřeba to hodně zvážiť. Když vycestuješ ven a chceš tam zústat, tak je fajn nad tím prvně popřemýšlet a vážit si těch malých každodenních momentú, které máme s kamarády a rodinou. To na začátku jakékoliv pobytu v zahraničí mít nebudete. Pokud ale dokážete překlenout ten první rok, tak vás to změní od podlahy. Stanete se mnohem silnejší a samostatnejší, ale taky budete muset často bojovat s tou samotou. Já osobně mám velké štěstí, protože zde mám několik velmi dobrých přátel, ale jsou tu momenty, kdy se cítím sama a ty už tady asi vždycky budou. Každopádně je to zkušenost, kterou vám nikdo nevezme a určite vám víc dá, než vezme.

Ďakujem Martine za jej príspevok a držím palce v ďalšom živote, verím, že fotografie pribudnú už čoskoro ;) Nezabudnite sa slobodne vyjadriť ako sa vám článok páčil či nepáčil, o čom by ste si radi čítali a čo konkrétne by vás zaujímalo.