Juhokórejský dril – nielen o štúdiu v Južnej Kórei

Kým sa väčšina Jiřího rovesníkov vydávala smerom na západ do USA, UK a Austrálie, on sa rozhodol pre smer opačný – Áziu. Po dvoch rokoch strávených v Thajsku, ako študent MBA, ho Ázia doslova uchvátila. Keď prišla lákavá ponuka a možnosť študovať v Južnej Kórei, nebolo nad čím rozmýšľať. Dnes tu žije už tri roky, počas ktorých dokončuje výskum pre získanie doktorátu z medzinárodného obchodu. Prečítajte si Jiřího rozprávanie o živote a pracovnom nasadení v Južnej Kórei.

 

Čo ťa inšpirovalo k odchodu z Čiech a prečo práve do Ázie?

Osobně si myslím, že Česká republika je krásná země s dlouhou historii. Bohužel, komunistická era zanechala hluboké šrámy na lidech, které se budou dlouhá desetiletí léčit. Naše rodina je rozeseta po celém světě (USA, UK) a tak díky možnosti cestovat při studiu na základní a střední škole mi bylo umožněno vidět ten „jiný“ svět, kde to funguje tak trochu jinak a lidé se smějí, působí vyrovnaně a některé věci působí až neuvěřitelně. Nechtěl jsem se však vydat cestou, jako mnoho dalších, jelikož si myslím, že už se to přežilo a dost často se to dělá jen tak na oko, aby teda ten náš syn/dcera studoval v „té Emerice“. Asie, kterou si bohužel mnoho českých občanů představí, jako rozvojovou oblast, kde neteče voda, není dálnice či nefunguje internet je dávno minulostí. Mnoho lidí mě odrazovalo, ale to mořeplavce ve svých objevných plavbách také. Volba tak padla na Asii a vyrazil jsem.

Ako si sa na Južnú Kóreu pripravil, ak vôbec?

Již při studiu v Thajsku jsem měl několik korejských kamarádů a místní pastor byl korejec, který občas učil základy korejštiny zadarmo a tak alespoň minimální příprava proběhla. Osobně si myslím, že na východní kulturu se člověk může připravovat, avšak realita je šokující, jelikož jde o úplně opačný přístup k problémům a situacím. Je sice si možné přečíst knížku, průvodce a tipy cestovatelů, ale myslím si, že tato forma má stejnou vypovídající hodnotu, jako si přečíst něco o ČR – krásná Praha, levné pivo a svíčková. Není to prostě tak hluboká songa, aby dokázala člověka na něco připravit. Vše se musí většinou řešit až na místě v rámci lokálních specifik.

Mal si pred príchodom nejaké očakávania a plány, alebo išlo o úplný skok do neznáma?

Jelikož jsem měl již osobní zkušenost s korejci z Thajska tak jsem věděl, že jsou velice houževnatí, soutěživý, odhodlaní a dokáží překonávat nepředstavitelné situace. Očekával jsem, že se tedy budu muset adaptovat na systém podobný německému drilu s tím, že v Jižní Koreji půjde zřejmě ještě o větší „nálož“. Z doslechu jsem slyšel, že se za týden při studiu spí 12 hodin a nebo, že studenti pijí energy drink cola-redbull-káva, který vás doslova vytáhne z rakve (vytáhne) . Do značné míry jsem si myslel, že se jedná o nadsázku, jako v ČR, kde všichni tvrdí, že těch plzní dvanáct udělají, ale už po páté jsou pod stolem. Bohužel, moje pozdější zjištění bylo, že to v Jižní Koreji takto funguje. Samo za sebe je vypovídající, že text píši ve 3:13 v noci a to se nejedná o žádný extrém, ale o normální den.

Hlavní plán na 4 roky bylo udělat zkoušku z korejského jazyka což se jevilo jako mise nesplnitelná, jelikož jak jsem velice rychle pochopil se nejednalo o žádnou českou rychlokvasnou jazykovou připravenost, ale o masivní nasazení (5 hodin denně) plus soukromé lekce, takže 7 hodin korejštiny denně plus 5 hodin úkolů pokud to šlo rychle a to nikdy nešlo. Byl jsem však hnán faktem, že pokud za rok neudělám korejskou státní zkoušku na úrovni naší maturity tak si zabalím kufry a pojedu domu. To jsem nechtěl dopustit a tak bylo již od začátku jasné, že hlavní nepřítel bude korejský jazyk a vyrovnání se s tím, že ve třídě jsou všichni z Číny a pro ně je se naučit korejštinu, jako pro nás se učit polsky, takže sebelehčí úkol pro číňany byl nad moje možnosti. O testu by jsem pomlčel. Nebylo na začátku žádnou vyjímkou dostat nula bodů z dvaceti možných. Motivující to sice nebylo, ale pevně jsem věřil, že pokud tomu dám všechno, tak to musí jít a tak noční eskapády s korejskou knížkou do 5:30 – 6:00 ráno nebyly ničím neobvyklým ba naopak.

Po korejské zkoušce jsem měl nastoupit a později také nastoupil do oficiálního programu korejské univerzity a zařadil jsem se mezi místní a musel jsem se vyrovnat s místním všudepřitomným drilem, nasazeností, úctou a odhodláním, kde nejslabší má padáka v lokálním překladu skok z mostu a nebo pod vlak. Neúspěch není možný a výsledek 97 ze 100 bodů některé korejce otráví takže říct naší pohodovou větu, že za 3 je lidovka by se tady setkalo se silným nepochopením.

Ze školního života..

Mohu říct, že poznámky se nepůjčují, to je základ. Každý další vedle vás je konkurence a konkurenci je potřeba vytěsnit a zrovna v mých magických poznámkách může být něco co někdo jiný nezachytil.

Většinou je již předem dáno kolik bude excelentních A+ / výborných A a dalších známek a tak při normě dvě excelentní A+ na celou posluchárnu je o rivalitu postaráno, jelikož kdo má dobrý výsledek je cool, in a znamená to, že bude mít v budoucnu peníze, což je tady bernou mincí.

Nikdo se na nic neptá a ve třídě je hrobové ticho, že je slyšet lítat mouchy (bez nadsázky).

Nedělat si poznámky = špatná známka

Přijít pozdě = špatná známka

Nepřijít vůbec je kolikrát lepší, jelikož zbývá čas na omluvu.

Nejlepší žák a nebo šplhoun třídy se má možnost osobně po hodině zeptat u tabule na jednu otázku a tím ukázat, že něco ví. Otázka je povětšinou vytvořena tak, aby na ni bylo hodně odpovědí a profesor věděl odpověď s tím, že dle kreativity se dostaví ocenění později.

Lepší kredit se dá získat za nákup kávy, kterou necháte bez povšimnutí ležet na katedře a pak se jen lišácky smějete (tohle očividně funguje všude).

Kdo má průběžně dobré výsledky dostane vždycky práci extra, aby se vyzkoušelo, jestli teda dokáže nespat ještě týden, popřípadě, jestli je fakt tak dobrej. Úkol typu připadových studií na 600 stránek není vyjímkou. Korejci se rádi pokoušejí člověka „zlomit“ a nebo přetvořit, jelikož oni mají svoji cestu a ta je dle nich nejlepší. Kreativita se musí potlačit a individualita je neznámý termín.

Nikdy se neodmlouvá, říct něco špatného neexistuje, profesor ví všechno a pochybovat o tom se rovná svatokrádeži a hrozí okamžité ukřižování a nebo tzv. „umlčovák“ což je úkol extra, který zaručí, že se týden nevyspíte a příště si to pochybování popřípadě ptaní se na něco rozmyslíte.

Jinak jen přidám přihodu ze svého studia, kde z 800 hodin dotace jsem asbolvoval 800 hodin a nikdy jsem nebyl pozdě. Ptal jsem se, jak tedy stihnou všechno když budu nemocný a nebo se cítit špatně. Dostal jsem šokující odpověď a to, že pokud budu chtít být na úterý nemocný tak v pondělí si zajistím doktora, vyřídím 3 formuláře a budu na úterý omluven. Samozřejmě, pokud na to přijdete v úterý ráno tak máte smůlu a i kdyby vás tam měli dovést v rakvi tak si to odsedíte. Systém musí přece být. Korejci mají vždycky na všechno normu, formulář a nebo proces, jak se situace vyřeší a jiná možnost neexistuje.

Aké boli tvoje pocity na začiatku, s akými prekážkami si sa stretol? 

To by bylo na 5 článků, ale z obou stránek věci. V dobrém mě překvapilo zázemí a možnosti pro studium, ať už kvalita internetu, knihovny 24/7, studijní místnosti s chytrou tabulí, non stop občerstvení a celková vybavenost. Určitě se nedá vymlouvat na podmínky, že by to nešlo a nebo by se nedalo. Materiálně mají korejci vždycky vše podchycené a co si řeknete to dostanete, jelikož to tak má být. Je za to však očekávané maximální nasazení.

Na druhé straně korejci jako lidé jsou velice studení až sterilní. Možná spousta lidí namítne, že se tváří na cizince dobře a pozdraví a snaží se, bohužel se jedná jen o přetvářku. Nechci házet všechny do jednoho pytle avšak setkal jsem se zde s vysokou rasovou diskriminací. Korejci jsou na sebe hrdí a korejec je korejec a vy jste a vždy budete jen ta naplavenina. Zvrátit to můžete pouze hromadou peněz a nebo dvěma doktoráty. Pak si nikdo nic nedovolí říct na hlas. Bude si myslet, ale dokážete to překonat.

Je překvapující, že korejci se učí neustále anglicky a přitom anglicky nikdo nemluví. Jejich strojové učení má za následek, že si výsledky a odpovědi na testy, jako TOEFL / TOIEC pamatují i za 3000 stránek a získají certifikát na vysoké úrovni. Nejednou se mi stalo, že jsem se zeptal studentky v kampusu, kde je ta a ta kancelář a i přes to, že slečna měla knihu advanced english jsem se dozvěděl maximálně „sorry no english“. Je pravda, že za to může jejich kultura a to, že cizinec je cizák a oni nemají osobní interakce rádi a musí většinou fungovat middle person, která zprostředkuje setkání, oběd, rande a ta potom ručí za průběh.

Spousta lidí si stěžovala na jídlo, ale dle mého je korejská kuchyně velice dobrá a zdravá. Pokud však nejíte ryby a mořské plody a zeleninu tak máte smůlu, jelikož hovězí steak 250g stojí 500 – 700Kč. Je tak potřeba počítat s tím, že lokální suroviny, jako zelí, řepa, mušle, chobotnice, tofu a nebo vepřové převládá.

Platy v Južnej Kórei

Na všechno funguje formulář a tabulka. Starší nikdy nedostane méně než mladší i kdyby mladší věděl víc a nebo dělal lépe. Vše je rozděleno do skupin – high school / university bakalář / master / doctor. Dle diplomu se uděluje výplata v základu. Není totiž možné dát málo někomu, kdo udělal doktorát, jelikož on si to oddřel a přežil. Jen dodám, že školné se platí a semestr se pohybuje běžně kolem 150.000Kč včetně knih, takže kdo dosáhne až na doktorát to má i s platbou za pomoc při diplomových pracích cca za 1.500.000 – 4.000.000Kč s tím, že vše platí rodiče. Takže kdo má vysoké vzdělání je většinou bohatý plus je chytrý, takže pak neexistuje mu dát málo a už nasazení takhle studovat dokládá, že na to ve firmě bude mít. Já často říkám, že forma vítězí nad obsahem.

Nástupní plat se střední školou – cca 40.000Kč s tím, že je to za 250 – 270 pracovních hodin.

S bakalářským diplomem se práce bude pohybovat kolem 50.000Kč.

U magistra je začátek kolem 60.000Kč a doktor dle oboru a místa, které si vybere.

Nástupní plat na universitě je kolem 67.000Kč.

Ve firmě s 5 letou praxí není nic neobvyklého dostat 90.000 – 130.000Kč.

V Koreji neexistuje nárok na dovolenou a volno je jenom ve státní svátek. Pokud začínáte a nebo je to dobrá práce tak i 16 hodin a sobota je bonus meeting. Nikdo nic nenamítá a vše funguje.

Ze zábavy by šlo vytrhnout, že korejci milují alkohol. Jelikož není volno a všichni mají stres tak se pije a pije a pije. Když se pije tak padají zábrany a je to vlasně jediná možnost probrat nějak neformálně i nějaké soukromé věci a nebo se někam posunou ve vztahu, jelikož střízlivý korejci / korejky drží kamennou tvář a emoce neexistují. Je úplně normální, že se pije i v týdnů a to i třikrát. Po pracovní době po 14 hodinách se jde ještě pít a po půlnoci se to rozpustí, aby se ráno v 7 začalo znovu pracovat. Jen dodám, že kdo je po pitce v práci první je nejlepší „kádr“ a myslí to s firmou nejlíp a po čase povýši.

Aké sú tvoje skúsenosti so slovenskou a českou komunitou v krajine? 

Musím oceni slovenskou ambasádu, která funguje perfektně a i když jsem z ČR tak mě přijali skvěle a několikrát jsem byl na vánočních a nebo novoročních akcích, či jsem na oplátku pomáhal s festivalem. Musím říct, že jsem se díky tomu cítil blíže domovu.

 Chýba ti domov? 

Občas si člověk řekne, že by si dal vepřovou se šesti a udělal něco z aktivit, které mu chybí, ale myslím si, že je to taková fantazie, která už neexistuje. Lidé se změnili a místo se změnilo. Kolikrát to na sobě sám pozorují, že při komunikaci přemýšlím jinak a nedokáži pochopit, proč některé triviální věci nejdou. Myslím si, že vnitřně stojím na rozcestí. Korejci a asiaté mě nikdy nepřijmou a v ČR už doma také nejsem.

 Čo by si poradil ľuďom, ktorí by chceli túto krajinu navštíviť, prípadne tam žiť, študovať, alebo pracovať ? 

Kdo by chtěl navštívit tak doporučím hlavně hodně peněz na útratu. Na krátký čas pokud budou mít peníze tak se budou cítít velice dobře, jelikož korejci na peníze slyší.

Žít – to musí být někdo odolný a nebo blázen. Nedoporučil by jsem to. Vážně nedoporučil. Musel by k tomu mít silnou motivaci.

Studovat – připravit se vážně na to, že dělat denně úkol od 18 – 2:00 ráno je úplně v pohodičce a že ve 2:00 přijdou číňani, jestli si s nima nejde dát něco do bistra. Připravit se na to, že se spí 3 – 4 hodiny denně když je člověk super rychlej. Pokud teda nechce jen tak tak procházet a dělat vše na 3 krát což tady stejně nejde. Kdo neprojde testem letí rovnou.

Pracovat – pokud to bude expert v oboru a bude jedinečný a nebude nikoho jiného tak je to dobré jelikož si může klást podmínky. Pokud se však jedná o práci pro agenturu a nebo být pod kontrolou korejce tak je to nemyslitelné a nedoporučil by jsem to. Je to na sebevraždu.