Spoza londýnskych barov až .. – 1. časť

V zahraničí žiju už 13 let. Poprvé jsem jela do Skotska přes stipendijní program Open Society Fund Praha, který každý rok posílá 5-6 Čechů (a Slováků) na soukromé internátní školy ve Velké Británii a USA. Mě poslali na St Leonards School v St Andrews, hodinu na sever od Edinburghu. Tam jsem žila a studovala dva roky až do maturity. Po ukončení školy jsem se vrátila do Česka na pár měsíců, ale v Británii jsem byla zpět po půl roce jako Au-pair v Londýně. Tentokrát už jsem nejela sama, ale přijel se mnou přítel ze Švédska, kterého jsem potkala dva roky zpátky na studentském programu v Německu. Do Londýna jsem s sebou táhla jen 300 liber do začátku.

Program Au-pair jsem ukončila předčasně a začala pracovat za barem v Londýně. Dělala jsem ve všech možných typech baru, od fotbalového stadionu, přes hospody, noční kluby, drahé restaurace až po moderní koktejlové bary. Neměli jsme moc peníze, často jsme každý týden před výplatou končili na nule, ale přežili jsme. Za rok jsem v Londýně nastoupila na vysokou skolu. Studovala jsem fyziku na Imperial College London. Mezitím přítel našel práci v realitní kanceláři. Práci za barem jsem si udržela skoro po celou dobu studií, jelikož práce v noci a o víkendech se dala docela dobře kloubit se studiem. Bylo to ovšem velmi těžké, Imperial College je jednou z nejtežších škol v Británii a na fyzice normálně vyhazovali 30% ročníku už po prváku a jen 30% to nakonec dotáhlo až po diplom MSci, ale tvrdá práce se vyplatila.

 

O prvních prázdninách jsem si našla brigádu jako průvodkyňe v Buckinghamském Paláci, který královna každé léto otevírá pro veřejnost. Další léto už se mi podařilo uplatnit v oboru studia a začala jsem pracovat ve výzkumu jaderné fůze a plasmové fyziky na Imperial College v MAGPIE lab. Po třetím ročníku jsem vyhrála stipendium a Imperial mě poslali do USA na letní výzkumnou stáž na University of Delaware. To už byl pořádný zážitek, nejen nový kontinent a zajímavý výzkum, ale i cestování. Tehdy za mnou přijel přítel a procestovali jsme celé východní pobřeží USA až dolu po Key West na Floridě.

Článek o stáži v Delaware

Tyto letní stáže mi otevřely dveře do profesionálního výzkumu a po dokončení studií MSci Physics na Imperialu, jsem pokračovala na doktorát v Oxfordu. To léto jsme se s přítelem vzali ve Švédsku. V Oxfordu si teď už manžel našel zajímavou práci v „environmental consultancy“, která ho víc naplňovala a mezitím si dokončoval dálková studia ekonomie a matematiky přes Open University. Já se dala do výzkumu. Múj hlavní projekt zahrnoval experimenty v USA (Laboratory for Laser Energetics, University of Rochester, NY) a v Japonsku (Institute of Laser Energetics, Osaka University). V obou místech jsem trávila hodně času. V Rochestru toho tolik nebylo, ale udělala jsem si několik výletú do Kanady, na Niagarské vodopády, do Bostonu a Ithacy za kamarády a New York City.

 

Japonsko na druhou stranu bylo jiné kafé. Nikdo tam nemluvil skoro vůbec anglicky a já japonsky taky moc nedávala. Několikrát jsem myslela, že se tam ztratím a umřu hlady, naštěstí to se nikdy nestalo a s pomocí ostatních jsem se rychle zorientovala. Měla jsem velké štěstí, že má nejlepší kamarádka z univerzity je Japonka a shodou okolností jsme spolu také pracovaly (ona také dělala doktorát v tom samém oboru). Tak jsme spolu procestovaly velký kus Japonska, kde se mi moc líbilo. Hlavně jídlo tam bylo opravdu úžasné. Práce s japonskými kolegy byla občas velmi náročná a to nejen kvůli jazykové bariéře. Japonci jsou dříči, ale zároveň i zmatkáři. Skoro všechno je tam „neslušné“, včetně věty „tomu nerozumím“, což múže být v případě výzkumu a složitých experimentů dost velký problém. Vždycky mi všechno odkývali a nakonec bylo všechno špatně, proto jsem využívala hodně pomoci mé kamarádky a vynalezla systém kontrolních otázek, tak abych si ověřila, že opravdu chápou, co říkam. Výsledky experimentů v obou místech byly ovšem velmi dobré a za tři roky jsem doktorát dokončila.

Již před koncem doktorátu jsem měla několik nabídek práce, především v USA. V posledním roce jsem presentovala na konferenci v USA, tak jsem tyto místa objela. Měla jsem možnost pracovat na Harvardu, Princetonu, Stanfordu, Lawerence Livermore National Laboratory u San Francisca a v Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku. Nakonec, navzdory údivu některých, na celé čáře vyhrálo Los Alamos. Z části naše rozhodnutí bylo podmíněné dobrým projektem, příjemným šéfem a možností levně studovat na dobré univerzitě pro manžela. Ale jeden z hlavních důvodů bylo Nové Mexiko. Ačkoliv o tomto místě málokdo cokoliv ví (většina lidí si milně myslí, že se jedná o prázdnou poušť), což byl i múj případ, pouhé dva dny zde a já byla úplně zamilovaná. Místni hory, kanony, historické památky včetně starověkých zřícenin indiánských měst, kultúra, umění, španělské památky, atd. mě naprosto uchvátili.

Článek o doktorátu a životě v Oxfordu

Tak jsme se přestěhovali do Santa Fe, NM v USA. Tam teď žijeme už dva roky a moc se nám tu líbí. Manžel studuje mastra ze statistiky na University of New Mexico, zatímco já pracuju jako vědecký pracovník v Los Alamos. Pravidelně jezdím na experimenty do Rochestru ve státě New York a také do Kalifornie. Také jezdíme na mnoho konferencí v USA i v Evropě. Ze Santa Fe je to blízko do těch nejznámějších národních parků v USA včetně Grand Canyon, Rocky Mountains v Coloradu, Arches, Zion, Bryce Canyon, Canyonlands, White Sands, Carlsbad, Bandelier, Chaco Culture, Mesa Verde, atd. kam jezdíme na výlety skoro každý víkend. Také tu hodně lyžujeme, jelikož rovnou před barákem máme první sjezdovku v Rocky Mountains. Teď se nám tu narodila dcera. Plánujeme zde zůstat ještě rok. Za rok mi zde končí kontrakt a vízum. Ještě nemáme přesné plány, ale pokud neprodloužím kontrakt tady v Los Alamos, tak zkusíme štěstí někde jinde v EU, napadá nám Německo či Švédsko, kde mám již rozjednané možnosti práce, ale nebráníme se ani přestěhování do Česka nebo někam jinam v USA.

 

Článek o životě v Novém Mexiku

 

Čo ťa viedlo k odchodu do zahraničia?

Od malička jsem chtěla dělat vědu, ale když jsem vyrůstala, tak finanční situace v Česku nebyla tak dobrá, tak jsem zatoužila po vycetování a studiu v zahraničí. Chtěla jsem jít na univerzitu v zahraničí, ale když se objevila možnost odjet už na střední, tak jsem po ní hned šla a vycestovala už po prváku na gymplu.

Ako si sa pripravila na cestu?

Na první cestu mi pomohla se připravit nadace OSF, která mi zprostředkovala stipendium do Skotska. Po té další stěhování bylo už hračka, i velké stěhování do USA. Informace jsem si vždy našla sama na internetu. Často jsem se mohla zeptat i známých, kteří vždy dobře poradili. Není to tak těžké, jakmile se člověk trošku otrká.

Aké boli tvoje očakávania a plány?

Očekávání, hmmm, tak to je těžká otázka. Plán/cíl byl vždy jednoduchý: uživit se nějakým způsobem a dosáhnout snu stát se vědcem. Ale očekávání byla různá. Když jsem poprvé jela do Skotska, očekávala jsem úžasnou mezinárodní školu plnou zajímavých lidí, to se nestalo, byla jsem velmi zklamána. Potkala jsem tam jen snobské fifleny, které nudil život a každý den si jen tak utrácely tisíce až miliony na tatinkove kreditce (ano, byla to velmi drahá škola pro britskou smetánku) – do takové společnosti jsem nikdy nezapadla a zapadnout nechtěla. V Londýně jsem zase očekávala špínu a frmol velkoměsta, ale místo toho jsem tam našla sama sebe. Zapojila jsem se do alternativní kultury tohoto města, našla mnoho dobrých přátel, dokonce založila metalovou kapelu s kamarády a přítelem. Moc jsme si ty roky užili. O Oxfordu jsem nejdřív měla pochybnosti, kvůli špatné zkušenosti ze snobské školy ve Skotsku, ale nakonec jsem byla mile překvapena.

Mezi postgraduálními studenty jsem potkala mnoho velmi zajímavých, neuvěřitelně inteligentních a zcestovalých lidí. Snobárně se dalo docela dobře vyhnout, stačilo se nebavit se studenty na undergraduate/bakalářském studiu. Amerika byla ale to největší překvapení, čekala jsem tlusté žrouty hamburgerů, bez jakékoliv kultury a znalosti světa či historie. Místo toho jsem potkala vzdelané, zajímavé, milé a velmi úpřimné lidi, s velmi liberálními názory, kteří procestovali celý svět, milují sporty a outdoors a jedí dobré a zdravé jídlo. Tyto šoky mě naučily, že člověk nemá nikdy nic čekat, a že stereotypy a předsudky o místech a lidech nám vždy dost zkřeslují pohled na svět.

Pokračovanie nabudúce.. 

Žiješ dlhodobo v zahraničí a chceš zdieľať svoje skúsenosti, zážitky a pocity s ostatnými? Máš záujem vytvoriť s našou pomocou podobný článok ako je tento? Chceš poslúžiť ostatným ako vzor, motivácia a pomoc pri ich ceste za životom v zahraničí? Budeme radi ak sa nám ozveš na emailovú adresu [email protected]. Tešíme sa na tvoj príbeh!