Když mi Kristián napsal o příspěvěk na svůj web, dala jsem si hodně na čas. Nechtěla jsem psát o Japonsku stejné věci, kterými se internet hemží, protože některé články mi přijdou zkreslené až nepravdivé. Proto na některé z nich i reaguji, protože mám potřebu zastávat se nebo aspoň uvádět věci na pravou míru, co se Japonců, Japonska a života zde týká. Mám potřebu si to ve své mysli neustále vylepšovat a to z prostého důvodu. Žiji zde.

Japonsko miluju, Japonce mám ráda, jsou mi duchovně blíž než třeba Češi, zejména co se myšlení týká a neustále se snažím o sžití. Mám ráda jejich systém, pořádek, čistotu a smysl pro kolektivní i organizační struktury. Chutná mi jejich jídlo a líbí se mi způsob, jakým ho připravují. Zvykla jsem si na dokonalý servis v běžných službách a úctu, kterou projevují mezi sebou i k cizincům. Skláním hlavu před jejich disciplínou, která se projevuje v každodenní praxi i při/po katastrofách, vážím si, jak jsou pracovití a ochotní nezištně pomáhat druhým. 

Na druhou stranu můžu s klidným srdcem napsat, jak neskutečně mi to tu někdy leze krkem, jak mě štve jejich pevný systém neuznávající vyjimky, jak nechápu jejich myšlení a životní styl, neschopnost vyjevit své city nebo jen vyslovit přání, vyjádřit jakoukoliv nenaučenou emoci. Proto my cizinci, zejména Češi a Slováci, musíme pravidelně navštěvovat své domovy, protože jakkoliv se snažíme zapadnout, mluvit i myslet a dělat všechno japonsky, buď v tom nejsme stoprocentní anebo nejsme storpocentně přijati. Samozřejmě v tom hraje velkou roli historie, vzhled a již zmiňovaný způsob myšlení.A s těmito věcmi se bojovat prostě nedá.

A tak když jsem měla napsat něco o sobě a Japonsku, popadla mě panika, že to nedokážu vystihnout. Jsem tu dlouho a přesto mě ještě dokáže překvapit tolik věcí!

Japonsko je země… extrémů. To jsem viděla hned od začátku.

Když jsem přijela poprvé, o této zemi jsem věděla jen název hlavního města a pár základních pojmů ze zeměpisu a ekonomie jako ostrov, japonské znaky, císař, rýže a suši, shinkanzen a japonský jen. Víc toho snad vážně nebylo. O kultuře, systému a jazyce jsem nevěděla zhola nic. Dneska jsem za to ráda, protože kdybych četla příspěvky o Japonsku a jeho obyvatelích, asi bych sem ani nejela.

Vždycky jsem chtěla cestovat a tak přijmout nabídku na pobyt do Japonska bylo téměř bez váhání. Byla jsem čerstvě po škole, unavená životem aniž bych jo ještě pořádně začala, prahla jsem po zkušenostech a tak odpověď na nabídku od reklamní agentury byla téměř okamžitá. Rok předtím jsem strávila prázdniny v Americe, myslela jsem si, že to je ideální příležitost poznat další kus světa, než si najdu trvalou práci a uhnízdím se na jednom místě. A tak mi Japonsko obrátilo život vzhůru nohama. 

Ten, kdo žije nebo nějakou dobu žil v zahraničí, ví, o čem mluvím (píšu). Nejde jen o to, že vás samotná cesta a pobyt obohatí o zkušenosti, možná změní myšlení a přístup k mnoha věcem, ale natrvalo vás vnitřně zasáhne. Když jedete jako turista, pár týdnů si užijete a máte vzpomínky. Žít v jiné zemi ale znamená neustále srovnávat s tím odkud pocházíme a neustále se tomu přizpůsobovat, ať chceme nebo ne. A jsou věci super (jídlo, prostředí, lidi), méně super (některé zvuky při jídle, podřizování se pracovnímu a životnímu stylu) a věci naprosto divné až neakceptovatelné (pro někoho některé jídlo, zvyky při některých společenských událostech, pochopení některých rolí v životě a společnosti). A tak jsem se naučila neodsuzovat, více chápat . Mám-li uvést konkrétní případ, pak za zmínku stojí například slovo „proč“. Japonci se neptají. Mají svá pravidla, která dodržují a i kdyby nějaké pravidlo nebo zákaz byl prapodivnější, nikdo se nezeptá „proč“. Čech se zeptá vždy. A zajímá se. A ne třeba kvuli porušení, ale ze zvědavosti, ze snahy pochopit, jako malé dítě, které spíš poslechne zákaz, když bude vědět proč je.

Když jsem hledala svoje místo, když jsem se snažila pochopit lidi, kulturu a řeč, dost mi pomohla kniha Jamese Clavella, Šógun, pak film Samuraj (Zatoichi) velmi populárního herce a baviče Takeshi Kitano (brutální film, stejně jako doba, ze které je, ale skvělá hudba v něm) a v neposlední řadě i kniha Denisy Ogino Suši v duši a americký velkofilm Poslední Samuraj.

Japonsko, Japonci a japonština

Japonsko je krásná země. Je tu čisto, pořádek, vše má své místo, řád a systém. Někdy až moc.

Na netu se setkáte s radou naučit se dobře japonsky ještě před samotnou cestou. Angličtina prý nestačí. Já si myslím, že ano. Je to o štěstí, o přístupu a o povaze. Já jsem dobrodruh a anglicky jsem se rozmluvila až tady. Najednou ze mě opadl ten stres z mluvení, zejména když jsem viděla, že tu mají s angličtnou větší problém než já sama. Byl to totiž jen pocit. Japonci se ve škole anglicky učí, málo ale mluví. Nejsou si jistí, stydí se anebo nerozumí, protože nejsou „otrkaní“ Když se s nimi naučíte anglicky mluvit, dostanete co potřebujete.

Japoncům totiž musíte nejdřív porozumět. Už nekolikrát se mi stalo, že jsem nerozuměla a na vině nebyl jazyk.

Práce, pracovní doba a životní styl

Životní styl Japonců je práce. Na to jsem byla upozorněna hned na začátku. Myslela jsem si něco o přehánění, ale dneska se přikláním ke stejnému názoru. Japonci práci berou svědomitě, někdy až moc, tráví v ní hodně (příliš) času, někdy na úkor efektivity práce samotné a rodinného života. Pracovní příležitosti tu jsou, pro cizince je ale problém vízum a japonština. Hodně cizinců tu proto učí jazyky, nejvíc angličtinu, já jsem nebyla vyjimkou.

Jídlo, servis, obchody

Lidé v Japonsku milují jídlo a neustále o něm mluví. V televizi běží pořady o jídle, o vaření a cestování spojené s návštěvou lokálních restaurací. Každá oblast je vyhlášená nějakým jídlem, potravinou, pochoutkou. Z jakékoliv návštěvy si lidé vozí suvenýry v podobě cukrátek, kterými pak obdarovávají přátele až to téměř hraničí se soutěží.

Potraviny jsou tu velni kvalitní ale drahé, v Japonsku se kromě ryb a darů moře jí i hodně zelenina a samozřejmě všudypřítomná rýže. Na co si člověk rychle zvykne je skvělý servis, ať už v restauraci, obchodě nebo službách, jídlo se připravuje v čistotě a s určitou dávkou úcty. Japonci přejí sami sobě dobrou chuť k jídlu!

Na druhou stranu občas se jim dostává kritiky ohledně přizpůsobování cizích jídel k japonskému obrazu, takže tu narazíte na pizzu s majonézou, špagety s řasami nori nebo japonské (velmi oblíbené) kari.

Na závěr ještě pár postřehů…

Jak jsem se zmínila, Japonsko je země plná extrémů a paradoxů. Takže když potkáte krásnou upravenou Japonku, která si ve vlaku stoupne vedle vás a celou dobu “posmrkuje”, je to naprosto normální. Do kapesníku se tu nesmrká, nos se pouze utírá, lidé si tu rýmu častěji spíš zakryjí maskou.

Zmínila jsem se o metru, navážu na bezpečnost v ní. Při jízdě metrem, vlakem, autobusem, si nemusíte držet tašku zuby nehty ani při plném provozu, jako např. u nás. Běžně jsou tu k vidění spící osoby s rozvalenou taškou na klíně, ze které kouká peněženka, mobil. Pravděpodobnost, že bude ukradena je velmi, velmi malá. Ale i tu se krade, jen to prostě  není běžné. Je tu bezpečno, i na silnicích je to znát.

V obchodech ani restauracích, vlastně snad nikde, se tu nedává “dýžko”. Nevím přesně proč, ale je to neslušné. Stalo se mi, že jsem nechala 1 jen v pekárně a paní za mnou běžela až do metra..Bylo mi trapně.

Léky a lékařská péče

Tohle je téma na několik stran, tak vypíchnu jen toto. Lékařská péče je tu kvalitní a také kvalitně drahá. Kromě pojištění, které tu má každý a každý jinak drahé (dle zvolené varianty), se u lékaře a v lékárně platí. Léky se tu pak šetří  způsobem, že vám přesně oddělí určitý počet tablet, vystřihnou z platíčka nebo přesně namíchají směsi do pytlíčků, které dostanete naporcované, s uvedením i vašeho jména. Někdy vám ale předepíší lék, ke kterému musíte ještě užívat něco navíc, aby např. nedráždil žaludek, na alergii a podobně, takže třeba i na banální nachlazení odcházíte s kupou prášků. Anebo naopak, stalo se mi, že jsem přecházela nemoc i 3 týdny (v Čechách už by mi 100% dali ATB). A nebo vám dají ATB na 3 dny. V Čechách by lékaři kroutili hlavou..   Takže záleží na lékaři, ostatně jako u nás…

A u obvodního lékaře tu běžně potkávám obchoďáky v čekárně!

Lékařská péče, standardní, je  pro děti zdarma. Za porod se tu platí, jsou to celkem horentní sumy, ale stát vám na požádání vrátí nějakou částku zpět. Záleží na tom, jaké máte příjmy a také na místě, kde žijete.

Na úplný závěr bych chtěla zmínit jednu důležitou věc. Cokoliv tu píšu o Japonsku, lidech, jakékoliv postřehy, pak vycházím ze své osobní zkušenosti. Proto si uvědomuju, že se může lišit od ostatních, kteří tu žijí nebo zde byli. A určitě se najde někdo, kdo nebude souhlasit. Proto prosím o jakousi shovívavost v tomto směru. Všechno bylo napsáno čestně v dobrém úmyslu.

Pokud by někdo chtěl toto nebo jiné téma diskutovat, zeptat se nebo poradit, může požádat Kristiána o email adresu, budu se snažit upřímně odpovědět.

V Japonsku jsem s několikaměsíční přestávkou 10 let, žiju tu normální život se všemi výhodami i nevýhodami země. Poprvé jsem přijela na prázdniny na pár týdnů, ještě jako končící studentka, pracovně (práce přes reklamní agenturu plně zajištěná  z Čech), moje první práce tu v Japonsku byla ve školce, a protože jsem ještě neměla řádné vízum, platili mě jen 500 jenů (3.58 €, 98 CZK) na hodinu. Po získání víza jsem začala učit angličtinu na státní základní a vyšší střední škole. Jsem vdaná, mám děti.

Toľko zatiaľ k Japonsku od Alenky, ktorej týmto veľmi ďakujem za tento obsiahly a zaujímavý príspevok. Pracovala na ňom naozaj zodpovedne, aby vám mohla napriek sťaženým okolnostiam a časovej vyťaženosti nás oboch priniesť svoj pohľad a skúsenosti z tejto úžasnej krajiny. Ďakujem vám za čítanie a nezabudnite sa vyjadriť v komentároch ako sa vám článok páčil, prípadne s akýmikoľvek otázkami. 

Žiješ dlhodobo v zahraničí a chceš zdieľať svoje skúsenosti, zážitky a pocity s ostatnými? Máš záujem vytvoriť s našou pomocou podobný článok ako je tento? Chceš poslúžiť ostatným ako vzor, motivácia a pomoc pri ich ceste za životom v zahraničí? Budeme radi ak sa nám ozveš na emailovú adresu [email protected]. Tešíme sa na tvoj príbeh! 

Značky:  cesi a slovaci v zahranici cesi v japonsku japonsko praca v japonsku praca v zahranici pribehy zahranicie pribehy zo zahranicia slovaci v japonsku tokyo zivot v japonsku zivot v zahranici